Šnečku, šnečku, vystřč růžky :)
Taxonomie
Říše : živočichové(Animalia)
Kmen : měkkýši(Mollusca)
Třída : plži (Gastropoda)
Podtřída: Orthogastropoda
Nadřád : Heterobranchia
Řád : plicnatí (Pulmonata)
Podřád : stopkoocí (Stylommatophora)
- do Stopkookých patří (Podle Světa zvířat-Bezobratlí) :
• Jantarka obecná (Succinea putris)
• Žitovka obilná (Abida frumentum)
• Závornatka černavá (Clausilia bidentata)
• Sklovatka rudá (Daudebardia rufa)
• Plzák lesní (Arion rufus)
• Slimák největší (Limax maximum)
• Podkornatka žíhaná (Lehmannia marginata)
• Slimáček polní (Deroceras agreste)
• Hlemýžď zahradní (Helix pomatia)
• Suchomilka obecná (Helicella candicans)
• Plamatka lesní (Arianta arbustorum)
• Páskovka hajní (Cepea nemoralis)
• Lačník stepní (Zebrina detrita)
Řád Stylommatophora (Stopkoocí)
Čeleď Cochlicopidae - oblovkovití
Ulita protáhle vejčitá, tenkostěnná, hladká a lesklá, téměř průhledná.Velmi běžní plži, od sušších do vlhkých stanovišť. U nás 4 druhy.
Cochlicopa lubricella (Porro, 1838)- oblovka drobná
Nejmenší ulita z rodu, jen 4-5 mm vysoká, světle rohová až bělavě žlutá barva. Osidluje xerotermní skály, suché svahy, suťové háje, je vzácnější.
Cochlicopa lubrica (O.F.Müller, 1774) - oblovka lesklá
Větší ulita, 6-6,5 mm, rudohnědá barva, vysoce lesklý povrch. Vlhké louky, mech, ubikvist na celém území.
Cochlicopa nitens (Gallenstein, 1848) – oblovka velká
Největší druh, výška až 7 mm, rudohnědá až kaštanová barva. Rozšířena vzácně ve vápnitých slatinách a na mokrých lukách, známa jen na několika lokalitách v ČR.
Čeleď Pyramidulidae - kuželovkovití
Malé rozměry, ploše kuželovitá ulita, jen jeden rod. U nás dva druhy v teplých oblastech žijící epiliticky na suchých skalách. U nás 2 druhy.
Pyramidula rupestris (Draparnoud, 1801) – kuželovka skalní
Na suchých vápencových skalách. Slovensko.
Pyramidula pusilla
U nás v teplých oblastech (Pálava, Moravský Kras)
Čeleď Vertiginidae - vrkočovití
Suchozemští plži s velmi malou, válcovitou nebo soudečkovitou ulitou. Výška do 2 mm, povrch je hladký nebo rýhovaný. Celosvětové rozšíření. V ústí ulity někdy složité zuby. Přední tykadla chybí.
V Evropě asi 25 druhů. Plži jsou oviparní, kladou jen málo velkých vajíček. Žijí více let.
Podčeleď Truncatellininae
Columella - ostroústka
Drobná ulita, kuželovitě válcovitá, neztloustlé ústí je bez zubů. Obývají vlhká lesní stanoviště.
Columella edentula (Draparnoud, 1801) – ostrústka bezzubá
Povrch ulity nepravidelně jemně rýhovaná ulita. Vlhké lesní porosty, zejména olšiny, často na listech bylin. Rozšířen v celé Evropě kromě nejjižnějších částí.
Columella aspera Waldén, 1966 – ostroústka drsná
Povrch ulity pravidelně jemně rýhovaný. V porostech borůvek a brusinek v jehličnatých lesech. Západoatlantské rozšíření, u nás málo známé. Podobný předchozímu druhu má však soudečkovitý tvar ulity.
Truncatellina - drobnička
Velmi drobná válcovitá ulita s výškou 1,6-2,1 mm, s pravidelnými přírůstovými žebírky. Obývají xeroterní stanoviště (skály, suché stráně).
Truncatellina costulata (Nilsson, 1823) – drobnička žebernatá
V ústí leží zoubek. U nás velmi vzácná. Pálava (těžiště výskytu Polsko, sev. Německo)
Truncatellina claustralis (Gredler, 1856) – drobnička jižní
V ústí leží zoubek. Xerotermní submediteránní prvek Vzácná. Český kras, České Středohoří a ojedinělé další výskyty v ČR.
Truncatellina cylindrica (Férussac, 1807) - drobnička válcovitá
Ústí je bezzubé. Běžný prvek, xerotermní a mírně teplomilný prvek. Častá na náhradních stanovištích.
Podčeleď Vertigininae
Vertigo - vrkoč
Velmi drobné druhy se soudečkovitou ulitou, u některých druhů levotočivou, v ústí často zuby. Druhy obývají vlhká stanoviště, mokřady nebo mech na skaliscích. Řada druhů žije ve chladných částech Evropy (Skandinávie). Indikují původnost a nenarušenost prostředí.
Vertigo angustior Jeffreys, 1830 – vrkoč útlý
Levotočivý druh. Vlhké louky, méně olšiny. Roztroušeně.
Vertigo pusilla (O.F.Müller, 1774) - vrkoč lesní
Levotočivý druh. Vlhké listí, mech. Typický lesní druh. Hory a pahorkatiny.
Vertigo pygmaea (Draparnoud, 1801) - vrkoč malinký
Pravotočivý druh. Žije na otevřených sušších stanovištích, v bylinných formacích.
Vertigo substriata (Jeffreys, 1830) - vrkoč rýhovaný
Pravotočivý druh, ulita rýhovaná, válcovitá, typicky v olšinách.
Vertigo antivertigo (Draparnoud, 1801) - vrkoč mnohozubý
Pravotočivý druh, ulita tmavě hnědá. Všeobecně rozšířený na okraji mokřadů, v detritu.
Vertigo moulinsiana (Dupuy, 1849)- vrkoč bažinný
Zavalitá pravotočivá ulita, ve vápnitých bažinách, v ČR ojedinělé výskyty (na Kokořínsku).
Vertigo geyeri Lindholm, 1925
Menší ulita, severský prvek, u nás zcela ojediněle ve vápenatých slatinách Polabí.
Vertigo alpestris Alder, 1838- vrkoč horský
Pravotočivý druh s poměrně štíhlou ulitou. Boreoalpinní druh, častý relikt v sutích. Roztroušeně.
Čeleď Orculidae - sudovkovití
Válcovitá ulita, větší než u předchozí čeledi (3-10 mm). Ústí je ohrnuté, ozubené. V Alpách a Karpatech. V Evropě více druhů, rozšířených především v jižní a jv. části. U nás 3 druhy.
Orcula dolium (Draparnoud, 1801) - sudovka žebernatá
Ulita až 9 mm vysoká, jemně žebrovaná. Karpaty, velký druh. Slovensko, roztroušeně v karpatské části Moravy.
Sphyradium doliolum (Bruguiére, 1792)- sudovka skalní
Menší druh do 6 mm, jemně žebrovaný, s protaženým ústím. Kalcifilní, v teplé pahorkatinách, např. v Českém Krasu, Blovicku, někdy na zříceninách.
Pagodulina pagodula (Des Moulins,, 1830) - včelínka ozdobná
Nizce válcovitá ulita, se stlačeným a vzhůru vytaženým ústím. Povrch ulity jemně žebrovaný. Karparský druh, vzácně v Beskydech v ČR.
Čeleď Pupillidae - zrnovkovití
Oválná až válcovitá ulita, 2,5-5 mm, často zesílené ústí, někdy se zoubky a bělavou linkou. Povrch jemně, někdy mázdřitě žebernatý. Význačný rod glaciálů. Vyžadují málo zvětralé půdy. Časté na náhradních stanovištích. Ovoviviparní. U nás 4 druhy.
Pupilla muscorum (Linnaeus, 1758) - zrnovka mechová
Velmi variabilní, závity slabě klenuté. Hnědá ulita, s mělkými švy. Suché stráně, terrikolní na vápnitém podkladu, často na zříceninách.
Pupilla sterri (Voigth, 1838)- zrnovka žebernatá
Závity silně klenuté, povrch s mázdřitými, nepravidelnými žebírky. Vzácnější, hojně v Českém krasu a na zřícenínách.
Čeleď Chondrinidae - ovsenkovití
Válcovité až kuželovité ulity, ústí s četnými lištovitými zuby. Epilitičtí, kalcifilní. Asi 60 druhů. U nás 3 druhy.
Chondrina - ovsenka
Na vápencích, skaliska, ulita rudohnědá s fialovým nádechem, často pokryta prachem ve slizu.
Chondrina avenacea (Bruguiére, 1792) - ovsenka skalní
Kuželovitě-vejčitá ulita, nepravidelně rýhovaný povrch. V Českém krasu. Žije epiliticky na vápencových skálách, sutích, často na náhradních stanovištích.
Chondrina clienta(Westerlund, 1883) - ovsenka žebernatá
Kuželovitější, povrch jemně žebírkovaný. V Čechách chybí, Morava, Alpy, Karpaty.
Granaria frumentum (Draparnaud, 1801)– žitovka obilná
Silnostěnná válcovitě vejčitá ulita, s mírně ohrnutým ústím a lištovitými zuby. Významný prvek suchých stepních strání.
Čeleď Valloniidae - údolníčkovití
Velmi tvarově rozmanitá čeleď, drobné rozměry. Obvykle silně vyvinutá žebírka na povrchu ulity. U nás 5 druhů.
Podčeleď Valloniinae
Bílé ulity, ploše vinuté, s nápadně rozšířeným ústím. Na otevřených travnatých stanovištích.
Vallonia costata (O.F.Müller, 1774) - údolníček žebernatý
Plochá ulita s ohrnutým ústím a silnými žebírky. V suché bezlesé krajině, v nivách, na loukách
loukách a zahradách.
Vallonia pulchella (O.F.Müller, 1774) - údolníček drobný
Ulita téměř hladká, s náznakem žebírek, s lesklým povrchem. Preferuje vlhčí stanoviště než předchozí druh. .
Podčeleď Acanthinulinae
Nízce kuželovité, hnědé ulity, pokryté žebírky.
Acanthinula aculeata (O.F.Müller, 1774) - ostnatka trnitá
Lesní druh, s trnovitými žebírky, častý v hrabance a mechu na málo narušených lesních stanovištích.
Čeleď Bulimidae (Enidae) - hladovkovití
Válcovité ulity střední velikosti, se ztloustlým ústím, někdy se zuby. U lesních druhů hnědá ulita, u druhů z otevřených stanovišť bílá nebo světle rohová ulita (odráží sluneční světlo). U nás 4 druhy.
Zebrina detrita (O.F.Müller, 1774) - lačník stepní
Pruhovaná ulita, výškou až 25 mm, světlá, s hnědými příčnými pruhy. Mediterránní prvek, u nás jen ojediněle na xerotermních slunných stanovištích (Srbsko v Českém krasu, Slánsko). Podobné endemické druhy na Balkánu. Přenašeč motolic.
Chondrula tridens (O.F.Müller, 1774) - trojzubka stepní
Válcovitě vejčitá hnědá ulita. V ústí silný pysk se třemi zuby. Charakteristický stepní druh, žijící mělce pod povrchem půdy, pod kameny. Mediteránní prvek, roztroušeně na teplých stepních stanovištích v ČR (napr. Slánsko).
Ena montana (Draparnaud, 1801)- hladovka horská
Hnědá ulita bez zubů v ústí, 16 mm výška ulity. Povrch se zřetelnými podélnými liniemi. Lesní druh na vlhčích místech, na kmenech nebo upatí skalek. Střední Evropa, na severu Evropy chybí.
Merdigera obscura (O.F.Müller, 1774) - hladovka chlumní
Menší než předchozí druh, povrch hladký, bez podélných linií. Obývá sušší stanoviště, v teplých hájích, v opadance a na skalkách.
Jaminia quadridens (O.F.Müller, 1774)
Levotočivá, hnědorůžová ulita, bílé ústí. Kamenná suchá stanoviště, kalcifilní. Hojný druh v jižní a jz. Evropě až do Německa.
Čeleď Succineidae - jantarkovití
Plži s velké tělo a skvrnitým pláštěm, který prosvítá ulitou. Ulita je tenká, průsvitná, žlutě zbarvené, s velkým břichatým tělesným závitem. Žijí v trvale vlhkých místech na bylinné vegetaci. Jsou častými mezihostiteli motolic. Pro determinaci je vhodná anatomie pohlavních orgánů. U nás hojné 3 druhy.
Succinea (Succinea) putris (Linnaeus, 1758) - jantarka obecná
Ulita vysoká až 22 mm, s vejčitým ústím, barva ulity je variabilní. Zdržuje se u vod, často na listech (i kopřiv), hlavně v nižších polohách. Vytváří mnoho forem v celé Evropě a z. a s. Asii.
Succinea (Succinella) oblonga Draparnaud, 1801– jantarka podlouhlá
Ulita vejčitá, se špičatě kuželovitým kotoučem, barva špinavě žlutá až šedá. Na vlhkých lukách i dále od vody.
Oxyloma elegans (Risso, 1826) - jantarka úhledná
Silně průsvitná, ústí štíhle vejčité. Obývá nížiny na březích vod, často je velmi hojná. Celá Evropa.
Čeleď Punctidae - boděnkovití
Ulita je velmi malá, nízce vinutá, s výraznými žebírky. Píštěl je mělká. Ústí bez zubů. U nás jediný druh.
Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801)- boděnka malinká
Ulita velmi malá, s průměrem do 1,5 mm. Žije ve vlhké hrabance v lesích, sutích, loukách aj.
Čeleď Discidae - vrásenkovití
Vývojově stará čeleď. Ulita je malá, ploše vinutá, s výraznými žebírky. Píštěl je mělká. Ústí bez zubů. Plži obývají vlhká stinná stanoviště. U nás tři druhy.
Discus ruderatus (Férussac, 1821) - vrásenka pomezní
Ulita jednobarevná, tenkostěnná a křehká. Obývá vyšší polohy, zejména horské lesy nad 800 m, často pod kůrou smrkových pařezů.
Discus rotundatus (O.F.Müller, 1774) - vrásenka okrouhlá
Ulita pruhovaná, se střídavými světlými a rudohnědými příčnými pásky, s pomalu se rozšiřujícími závity, hustě žebernatá. Významný lesní druh, zejména na padlém dřevu, druhotně synantropní na vlhkých místech..
Discus perspectivus (Megerle von Mühlfeld, 1816) - vrásenka orlojovitá
Podobný předchozímu druhu, s ostrým kýlem po obvodu. V Čechách vzácný druh, známý zejména v Povltaví, Českém Středohoří a jinde v teplejších oblastech. Na dřevu a v opadance v suťových lesích.
Čeleď Arionidae - plzákovití
Nazí plži s hrbokovitou pokožkou. Štít je zaokrouhlený, dýchací otvor leží na pravé straně v přední polovině těla. Jednobarevní, s tmavými postranními pruhy, sliz velmi vazký. Pro přesné určení nutná pitva. Herbivorní. U nás 8 druhů.
Arion ater - plzák lesní
Velký druh, barevná variabilita, 15 cm, hnědý nebo černý, chodidlo šedé. Velmi hojný ve vlhkých jehličnatých lesích. Obývá vlhké lesy na sever od Alp.
Arion lusitanicus
Menší druh, nikdy není jednobarevně černý. Na vlhkých stanovištích, chybí na kyselých půdách.
Arion subfuscus - plzák hnědý
Menší druh, 5-7 cm. Variabilní zbarvení (citronová až šedohnědý), podhorský druh.
Čeleď Vitrinidae - skleněnkovití
Ulita malá a tenká, s rychle rostoucími závity. Ústí je extrémně velké, často s tenkou nemineralizovanou bazální blankou uzavírající část ústí. Plášť vytváří před ulitou laloky, které někdy překrývají až vrchol ulity. Tělo šedé až černé. Vajíčka kladou hluboko do země, kde se z nich vylíhnou jedinci až příští rok. Druhy se dají rozlišit až anatomicky. U nás 5 druhů.
Vitrina pellucida - skleněnka průsvitná
Ulita téměř kulovitá, bazální blanka tvoří jen úzký lem. Tělo může býr zataženo do ulity. Ulita bezbarvá až světle nazelenalá. Obývá mírně vlhká stanoviště, lesy, louky, nivy i stepní stráně. Celá Evropa.
Eucobresia diaphana - slimáčnice průhledná
Závity se rychle rozšiřují, ústí velmi šikmé, bazální blanka široká. Ulita často nazelenalá.
Vlhká místa, chladná údolí, při potocích aj.
Semilimax semilimax - slimáčník táhlý
Velmi malá ulita, silně se rozšiřující. V pahorkatinách a horách, vlhké lesy.
Semilimax kotulae – slimáčník horský
Ulita velmi plochá. Montánní druh, často přehlížený. U nás pohraniční hory, vlhké sutě, tlející kmeny.
Čeleď Zonitidae - zemounovití
Ulity drobné až velké, většinou ploché, okrouhlé, tenkostěnné a silně lesklé. Po uhynutí ulita rychle bělá a stává se neprůhlednou. Velmi rozšířená čeleď po celé severní polokouli. Některé druhy terrikolní. Částečná nebo úplná masožravost. Oviparní. Častý kanibalismus na vajíčkách. Několik podčeledí. U nás celkem 20 druhů. Pro určování někdy nutná pitva.
Podčeleď Vitreinae
Drobné, často bezbarvé druhy. V Evropě asi 60 druhů.
Vitrea - skelnička
Většinou malé rozměry, do 4 mm, ulita tenká, bezbarvá, průhledná, s několika závity jen mírně se rozšiřujícími. Ústí je nerozšířené. Žijí na vlhkých místech v hrabance.
Vitrea diaphana– skelnička průzračná
Ulita s uzavřeným píštělem. Velmi hojná, vlhčí, lesní sutě. Pahorkatiny a hory, roztroušeně.
Vitrea subrimata– skelnička zjizvená
Ulita s úzkým píštělem. Hojná, vlhčí, lesní sutě. Pahorkatiny a hory, roztroušeně.
Vitrea crystallina – skelnička průhledná
Ulita s otevřeným píštělem. Obývá vlhké nivní porosty (olšiny, nížinné luhy).
Vitrea contracta– skelnička stažená
Malý druh, s ulitou 2-2,5 mm. Obývá sušší stanoviště, i xerotermní skály.
Podčeleď Zonitinae
Větší druhy, často rohově zbarvené. Mikroskulptura jemně síťovitá (Aegopinella), někdy mřížovaný povrch (Aegopis). Typicky lesní druhy nebo v bylinném podrostu. Horská i výslunná nížinná stanoviště. V Evropě asi 60 druhů.
Aegopis verticillus - zemoun skalní
Balkánský prvek, velký druh. U nás ojediněle v teplých oblastech j. Moravy, velmi častý jižně od Alp (např. Slovinsko)..
Aegopinella - sitovka
Ústí se nápadně rozšiřuje dolů a do strany, hnědá barva. Povrch ulity často jemně síťovaný. Komplikovaná taxonomie, pro determinaci je nutná pitva.
Aegopinella pura - sítovka čistá
Malá ulita, pravidelně jemně mřížkovaná. V opadu v mírně vlhkých lesích. Obývá sušší stanoviště v lesích.
Aegopinella nitens - sitovka
Větší ulita, vlhké lesy, 7-10 mm
Aegopinella minor – sitovka blyštivá
Větší ulita do 10 mm. Sušší lesy a křoviny.
Nesovitrea hammonis - blyštivka rýhovaná
Malá ulita (4 mm), s přírůstkovými liniemi, barva narudle i světleji rohová. Obývá vlhká stanoviště (olšiny, mokré louky apod.). Hojná.
Nesovitrea petronella - blyštivka skleněná
Ulita větší než předchozí druh, sklovitě bezbarvá. Horský druh vlhkých a chladných stanovišť. V Čechách jen roztroušené výskyty.
Podčeleď Oxychilinae
Silně lesklé, ploché ulity, plži mají modravou barva těla. V Evropě asi 75 druhů.
Oxychilus cellarius - skelnatka drnová
Průměr pod 11 mm, na dřevech na zemi. Dosti rozšířený v ČR.
Oxychilus alliarius - skelnatka česneková
Západní Evropa, nalezen v Brdech (zápach po česneku)
Oxychilus depressus - skelnatka stlačená
Velmi plochá ulita. Vlhké svahové lesní sutě. Pahorkatiny, hory.
Oxychilus draparnaudi - skelnatka západní
Velké rozměry (do 16 mm). Olivově hnědá ulita.Tělo živočicha kobaltově modré. Masožravý plž. Typický synatropní druh ve střední Evropě. Západní a jižní Evropa, u nás zahrady, zdi a skleníky.
Čeleď Daudebardiidae - sklovatkovití
Ulita malá, nesená na hřbetní straně („polonazí plži“). Horské druhy. Loví larvy, žížaly, malé plže. U nás vzácný výskyt. U nás dva druhy.
Daudebardia brevipes - sklovatka krátkonohá
V ČR velmi vzácná, jižní okolí Prahy.
Daudebardia rufa - sklovatka rudá
Ve velmi vlhkých suťových lesích v pahorkatinách. V Povltaví, jinak jen ojediněle.
Čeleď Gastrodontinae – zemounkovití
Nízce kuželovitá ulita malé až střední velikosti, hnědá, nepravidelně a jemně rýhovaná.
Zonitoides nitidus - zemounek lesklý
Ulita do 7 mm, tmavě hnědá barva. Velmi vlhká místa bažinného charakteru, mokré louky, často na vlhkém dřevu.
Čeleď Milacidae - plžicovití
Připomínají slimáky, mají rudimentární ulitu v podobě destičky na hřbetní straně. Většina druhů ve Středomoří, u nás uváděny dva druhy v teplých pahorkatinách.
Milax rusticus – plžice vroubená
Obývá teplá kamenitá místa, na vápnitém podkladě.
Čeleď Limacidae - slimákovití
Mají rudiment ulity zcela zakrytý pláštěm. Dosahují 30 cm. Asi 100 druhů, s centrem rozšíření v jižní a jv. Evropě. Dýchací otvor je v zadní polovině štítu. Chodidlo je rozděleno do tří podélných polí (barevně odlišených). Na hřbetě kýl. U nás 8 druhů.
Limax maximus - slimák největší
Kýl nápadný. Obývá listnaté lesy, častý synatrop ve sklepích a kanálech.
Limax cinereoniger - slimák popelavý
Menší, silně variabilní, se světlým středním a dvěma šedými postranními pruhy na chodidle. Na povrchu těla hrubší hrbolky. Převážně v lesích, pod kůrou a kameny.
Lehmania marginata – podkornatka žíhaná
Štíhlé tělo se šedavým nádechem. V přirozených biotopech v nížinách a pahorkatinách.
Bielzia coelulans - modranka karpatská
Těla zavalité, modré až modrozelené barvy. Obývá vlhké horské lesy v Karpatech a Beskydech.
Malacolimax tenellus – slimák žlutý
Malé tělo, průsvitné. Při podráždění vylučuje řídký žlutý sliz. Obývá jako jeden z mála plžů i smrkové monokultury.
Čeleď Agricolimacidae
Malí slimáci s krátkým kýlem. U nás 7 druhů.
Deroceras laeve – slimáček hladký
Rod zahrnuje drobné slimáky, v blízkosti vod.
Čeleď Boettgerillidae
Malí slimáci s krátkým kýlem. U nás jediný druh Boettgerilla pallens.
Čeleď Euconulidae - kuželíkovití
Ulita nízce kuželovitá, tenkostěnná, bez píštěle. Oviparní. Obývají vlhká místa. U nás dva druhy.
Euconulus fulvus - kuželík drobný
Ulita na spodní straně silně lesklá. Tělo šedé. Lesní druh na vlhkých místech, .
Euconulus alderi
Ulita méně lesklá, podélně jemně rýhovaná, tmavě hnědočervená ulita. Tělo celé černé.
Čeleď Ferussaciidae
Malá, tenká a štíhlá ulita, silně lesklá. Žijí pod zemí, jsou slepí. Ulity bývají často vyplavené z půdy po deštích (krtince). Teplomilná čeleď, u nás jen jeden druh.
Ceciliodes acicula – bezočka šídlovitá
Velmi malá štíhlá ulita, tenkostěnná, bezbarvá. Terrikolní druh, na vápnitém podkladě. Krasy v ČR, ujediněle nalezena i v Plzni.
Čeleď Subulinidae
Kuželovitá, větší ulita. Typicky tropická čeleď. Vrcholové partie ulity jsou odvrhovány v dospělosti. U nás chybí.
Rumina decollata
Velký druh ve Středomoří, bílá barva. Synantropní druh, často masový výskyt, silně škodí na kulturách.
Čeleď Clausilidae - závornatkovití
Ulity jsou typicky levotočivé, štíhlé, vřetenovité, s lamellami na povrchu. Většinou hnědá barva, xerotermní druhy jsou i bělavé. Ústí malé, hruškovité, se složitým komplexem malých zubů a lišt. Uvnitř tělesného závitu je přítomna závorka – clausilium. Čeleď má centrum rozšíření na Balkáně. Z Evropy je popsáno asi 150 druhů. Mnoho druhů je endemických, s omezeným areálem (Srbsko, Řecko, ostrovy v Egejském moři). U některých druhů dochází k rozvinutí tělesného závitu v dospělosti.
Některé druhy napodobují suché listy (svinuté), pruty pupenů (hnědé zbarvené, struktury), jiné druhy žijící na skaliscích mají bílé ulity (odráží sluneční záření - Albinaria z Kréty a Egejské oblasti) (60 druhů, až 200 ras). Typické lesní druhy, na padlém dřevu nebo skaliscích. Oviparní.
Spásají řasy nebo lišejníky. Častá ke koroze ulit při vrcholu.
Podčeleď Alopiinae
Cochlodina laminata - vřetenovka hladká
Lesklá ulita bezžebírek. Hojný druh v listnatých lesích.
Cochlodina orthostoma - vřetenovka rovnoústá
Menší, ústí dolů rozšířené. Vzácnější, v centrem rozšíření v Karpatech, v ČR nehojná.
Podčeleď Clausilinae
Ruthenica filograna - žebernatěnka drobná
Malý druh, vlhké suťové lesy, v opadance. V ČR velmi roztroušeně. Křivoklátsko, Kokořínsko, Blovicko na Plzeňsku..
Macrogastra plicatula - řasnatka lesní
Kyjovité ulity, bez zubů v ústí. Větší rozměry až do 16 mm. Lesy, na kmenech, pařezech. Dosti rozšířená, kromě nížin.
Macrogastra ventricosa (Draparnaud, 1801)- řasnatka břichatá
Velký druh, lesní jasanové a olšinové porosty. Roztroušeně.
Macrogastra badia - řasnatka tmavá
Velmi vzácná, horské lesy (Šumava, Roklan).
Clausilia parvula - závornatka malá
Ulity menší, s výraznými lamellami. Na vápencových skalách.
Clausilia bidentata - závornatka černavá
Kmeny stromů, hojněji jen v sz. části Čech (okolí Mariánských Lázní).
Vestia turgida - vřetenatka nadmutá
Krátká a široká ulita. Karpatská, V ČR ojediněle (Stožec a Boubín).
Bulgarica nitidosa - vřetenatka lesklá
Endemický druh středních Čech (Český kras, Křivoklátsko). Sutě na skalních stepích.
Bulgarica cana – vřetenatka šedavá
Vzácná, vlhké suťové lesy (Křivoklátsko, Doupovské hory aj.)
Podčeleď Baleinae
Balea perversa - hrotice obrácená
Malý, kuželovitý druh, v západní Evropě, na východě vzácný. Obývá vlhčí skály, roztroušený výskyt, často na zříceninách.
Laciniaria plicata (Draparnaud, 1801)- vřetenatka mnohozubá
Lesní druh, na zastíněných skalách. Roztroušeně.
Balea (Alinda) biplicata (Montagu, 1803)- vřetenatka obecná
Nejhojnější vřetenatka u nás, synantropní, v hrabance, na starém dřevu a vlhkých místech. Původně lesní druh, který chybí v západní Evropě.
Čeleď Bradybaenidae - keřovkovití
Východoasijská čeleď, v Evropě s jediným druhem. Ulita jako u Helicidae, odlišuje se pouze anatomicky.
Fruticicola fruticum – keřovka plavá
Ulita tenkostěnná, s nápadným pístělem, barva světle rohová až rudohnědá. Někdy je přítomna hnědá podélná páska, ulita je průsvitná Obývá vlhká a vlahá stanoviště, zejména pobřežní houštiny v nížinách.
Čeleď Hygromiidae
Ulity jsou střední velikosti, ploše až středně kuželovité, často tenkostěnné, většinou hnědé barvy. Významná je velká variabilita ve zbarvení. Povrch často nese chlouky nebo výrazné přírůstkovými liniemi. Typicky lesní druhy, méně časté na otevřených stanovištích. Početná čeleď ve střední Evropě s 36 druhy. Pro určení často nutné studium anatamie pohlavních orgánů. Problémy s taxonomií u některých rodů.
Podčeleď Helicodontinae
Ulity jsou střední velikosti, zploštělá, obvykle chlupatá. Plži jsou význační pro lesní biotopy ve středozemní oblasti, u nás jediný druh.
Helicodonta obvoluta (O.F.Müller, 1774) - trojlaločka pyskatá
V ohrnutém bílém ústí jsou nízké pahrbkovité vyvýšeniny. Obývá vlhké lesy a háje, často suťového rázu.
Podčeleď Monachinae
Ulity jsou střední velikosti, stlačeně kuželovité, u ústí s výrazným lemem. Ulity často průsvitné, s bělavým pruhem u ústí. Výskyt typicky na otevřených stanovištích v nižších polohách, často ruderálního charakteru.
Monacha cartusiana (O.F.Müller, 1774) - tmavoretka bělavá
Nízká ulita, se světlým pruhem a hnědočerveným ústím. Středomoří i pobřeží Černého moře. Zavlékán do střední Evropy (benzinové pumpy, náspy, parkoviště - i Plzeň).
Podčeleď Hygromiinae
Ulity obvykle hnědé, rudohnědé barvy nebo bílá s tmavými pásky. Obývají často vlhká místa (stinné lesy, sutě, říční nivy) či stanoviště stepního rázu. U nás 17 druhů.
Helicopsis striata - suchomilka rýhovaná
Ulita s jemnými žebírky, hnědými pruhy i příčnými liniemi. Obývá jen stepní oblasti na nezpevněném podkladě (spraších). Pedofilní. Výskyt uváděn mezi Prahou a Českým Středohořím.
Xerolenta obvia - suchomilka obecná
Ulita ploše vinutá, bílá s podélnými tmavohnědými pruhy. Obývá suché stepní stráně, náspy, příkopy. Dříve expanzivní druh, zřejmě v souvislosti s pastevectvím. V interglaciálech nikdy přítomný. Velmi hojně v Českém Krasu. Dnes uváděn jako druh ustupující.
Perforatella bidentata - dvojzubka lužní
Ulita nízce kuželovitá, světle rudohnědá. Význačný lesní druh.
Petasina edentula - srstnatka bezzubá
Vzácný druh. Alpské rozšíření, u nás jen na Šumavě u Železné Rudy.
Monachoides incarnata (O.F.Müller, 1774) - vlahovka narudlá
Ulita nízce kuželovitá, s narudlým ústím. Povrch marný, mikroskopicky s drobnými protáhlými hrbolky v řadách. Velmi hojný druh vlhkých pobřežních houštin podél toků.
Urticicola umbrosa - vlahovka stinná
Ulita stlačeně okrouhlá, tenkostěnná, křehká a průsvitná. Povrch nepravidelně zrnitý. Skvrnitý plášť zřetelně prosvítá. Ústí rozšířené, píštěl velmi široká. Obývá vlhká údolí, úpatí skal. Často na bylinné vegetaci.
Trichia hispida - srstnatka chlupatá
Ulita nízce kuželovitá, s hustými, dopředu vyhnutými chloupky. Ústí nezúžené. Obývá různá stanoviště, původně lesní druh. Dnes často synantropně i ve městech.
Euomphalia strigella - keřnatka vrásčitá
Ulita s mírně vyhrnutým ústím, pokrytá nepravidelnými žebírky. Barva ulity světle narudle rohová, s bledou páskou na obvodu. Obývá sušší stanoviště stepního charakteru, stepní háje.
Čeleď Helicinae - hlemýžďovití
Ulity jsou střední až velké velikosti, světlé, často s hnědými pruhy. Ochlupení se vyskytuje zřídka. Ústí různě utvářeno, většinou je bezzubé. Centrum rozšíření čeledi leží ve Středomoří, na severu je jen málo druhů. Vysoká intraspecifická variabilita. Osídlují nejrůznější stanoviště, od vlhkých až po xerotermní.
Podčeleď Ariantinae
Arianta arbustorum - plamatka lesní
Kulovitá ulita, s mírně ohrnutým bělavým ústím. Barva variabilní, většinou žluté skvrny na hnědém podkladu. Tělo tmavě šedé až černé. Význačný lesní druh vyšších poloh.
Chilostoma cingulatum - skalnice horská
Alpský druh (i další druhy tohoto rodu), plochý kotouč, u nás zcela ojediněle na skalách.
Faustina faustinum - skalnice lepá
Plochá tenkostěnná ulita hnědožlutá a podélnými tmavými pásky. Karpaty.
Helicigona lapicida - skalnice kýlnatá
Hnědě žíhaná plochá a velká ulita s výrazným kýlem. Obývá skály, zříceniny, i na kyselém podkladu.
Isognomostoma isognomostomos - zuboústka trojzubá
Ploše kulovitá ulita je pokrytá chloupky, barva je hnědá. Ústí je zúženo na štěrbinu mezi bělavými návalky. Význačný lesní druh, často na sutích (na Plzeňsku na Radyně, v údolí Mže).
Causa holosericea - zuboústka sametová.
Ploše vinutá ulita, hnědá, pokrytá velmi krátkými chloupky. Ústí je trojúhelníkovité, se dvěma zuby. Význačný lesní druh na sutích pahorkatin, často i na kyselých horninách.
Podčeleď Helicinae
Helix pomatia - hlemýžď zahradní
Ulita velká, silnostěnná, někdy s podélnými pruhy. Typický druh světlých hájů a křovin v nižších teplých polohách, často i na náhradních stanovištích (rumiště apod.).
Cepaea nemoralis - páskovka hajní
Ulita nižší, základní barva žlutá až hnědooranžová, variabilní pásky hnědorudé barvy. Ústí vždy rudohnědé, s nízkým návalkem. Atlantský druh v z. Evropa, v ČR severní Čechy, často zavlékán a dnes místy synatropní.
Cepaea vindobonensis - páskovka žíhaná
Kulovitá ulita, základní barva bílá, vždy pruhovaná s pěti pásky hnědé barvy. Ústí směřuje do strany dolů, je slabě narudlé. Význačný pontický prvek, na stepních stráních, lesostepí a křovinách. Velmi hojně v Českém krasu.
Cepaea hortensis - páskovka keřová
Ulita kulovitá. Základní barva je žlutá, s velmi proměnlivým páskováním, které může i chybět nebo dochází ke splývání pásků. Ústí šikmé vždy bílé. Obývá chladnější a vlhčí místa než předchozí druhy. Synantropní, často v zahradách, na starých zdech apod.
Jste na konci, Gratuluji!
..však mi to formátování z https://www.kbi.zcu.cz/studium/invert/skri/mol_cr.htm (zdroj) dalo zabrat.. skoro hodinu ;) tak snad to někdo ocení.