Taxonomie

Říše : živočichové(Animalia)

Kmen : měkkýši(Mollusca)

Třída : plži (Gastropoda)

Podtřída: Orthogastropoda

Nadřád : Heterobranchia

Řád : plicnatí (Pulmonata)

Podřád : stopkoocí (Stylommatophora)

- do Stopkookých patří (Podle Světa zvířat-Bezobratlí) :

• Jantarka obecná (Succinea putris)

• Žitovka obilná (Abida frumentum)

• Závornatka černavá (Clausilia bidentata)

• Sklovatka rudá (Daudebardia rufa)

• Plzák lesní (Arion rufus)

• Slimák největší (Limax maximum)

• Podkornatka žíhaná (Lehmannia marginata)

• Slimáček polní (Deroceras agreste)

• Hlemýžď zahradní (Helix pomatia)

• Suchomilka obecná (Helicella candicans)

• Plamatka lesní (Arianta arbustorum)

• Páskovka hajní (Cepea nemoralis)

• Lačník stepní (Zebrina detrita)

 

 

Řád Stylommatophora (Stopkoocí)

 

 

Čeleď Cochlicopidae - oblovkovití

Ulita protáhle vejčitá, tenkostěnná, hladká a lesklá, téměř průhledná.Velmi běžní plži, od sušších do vlhkých stanovišť. U nás 4 druhy. 

 Cochlicopa lubricella (Porro, 1838)- oblovka drobná

Nejmenší ulita z rodu, jen 4-5 mm vysoká, světle rohová až bělavě žlutá barva. Osidluje xerotermní skály, suché svahy, suťové háje, je vzácnější.

 Cochlicopa lubrica (O.F.Müller, 1774) - oblovka lesklá

Větší ulita, 6-6,5 mm, rudohnědá barva, vysoce lesklý povrch. Vlhké louky, mech, ubikvist na celém území.

 Cochlicopa nitens (Gallenstein, 1848) – oblovka velká

Největší druh, výška až 7 mm, rudohnědá až kaštanová barva. Rozšířena vzácně ve vápnitých slatinách a na mokrých lukách, známa jen na několika lokalitách v ČR.

 

Čeleď Pyramidulidae - kuželovkovití

Malé rozměry, ploše kuželovitá ulita, jen jeden rod. U nás dva druhy v teplých oblastech žijící epiliticky na suchých skalách. U nás 2 druhy.

 Pyramidula rupestris (Draparnoud, 1801) – kuželovka skalní

Na suchých vápencových skalách. Slovensko.

 Pyramidula pusilla

U nás v teplých oblastech (Pálava, Moravský Kras)

 

Čeleď Vertiginidae - vrkočovití

Suchozemští plži s velmi malou, válcovitou nebo soudečkovitou ulitou. Výška do 2 mm, povrch je hladký nebo rýhovaný. Celosvětové rozšíření. V ústí ulity někdy složité zuby. Přední tykadla chybí.

V Evropě asi 25 druhů. Plži jsou oviparní, kladou jen málo velkých vajíček. Žijí více let.

 

 Podčeleď Truncatellininae

 Columella - ostroústka

Drobná ulita, kuželovitě válcovitá, neztloustlé ústí je bez zubů. Obývají vlhká lesní stanoviště.

 Columella edentula (Draparnoud, 1801) – ostrústka bezzubá

Povrch ulity nepravidelně jemně rýhovaná ulita. Vlhké lesní porosty, zejména olšiny, často na listech bylin. Rozšířen v celé Evropě kromě nejjižnějších částí.

 Columella aspera Waldén, 1966 – ostroústka drsná

Povrch ulity pravidelně jemně rýhovaný. V porostech borůvek a brusinek v jehličnatých lesech. Západoatlantské rozšíření, u nás málo známé. Podobný předchozímu druhu má však soudečkovitý tvar ulity.

 Truncatellina - drobnička

Velmi drobná válcovitá ulita s výškou 1,6-2,1 mm, s pravidelnými přírůstovými žebírky. Obývají xeroterní stanoviště (skály, suché stráně).

 Truncatellina costulata (Nilsson, 1823) – drobnička žebernatá

V ústí leží zoubek. U nás velmi vzácná. Pálava (těžiště výskytu Polsko, sev. Německo)

 Truncatellina claustralis (Gredler, 1856)  – drobnička jižní

V ústí leží zoubek. Xerotermní submediteránní prvek Vzácná. Český kras, České Středohoří a ojedinělé další výskyty v ČR.

 Truncatellina cylindrica (Férussac, 1807) - drobnička válcovitá

Ústí je bezzubé. Běžný prvek, xerotermní a mírně teplomilný prvek. Častá na náhradních stanovištích.

 

Podčeleď Vertigininae

  Vertigo - vrkoč

Velmi drobné druhy se soudečkovitou ulitou, u některých druhů levotočivou, v ústí často zuby. Druhy obývají vlhká stanoviště, mokřady nebo mech na skaliscích. Řada druhů žije ve chladných částech Evropy (Skandinávie). Indikují původnost a nenarušenost prostředí.

 Vertigo angustior Jeffreys, 1830 – vrkoč útlý

Levotočivý druh. Vlhké louky, méně olšiny. Roztroušeně.

 Vertigo pusilla (O.F.Müller, 1774) - vrkoč lesní

Levotočivý druh. Vlhké listí, mech. Typický lesní druh. Hory a pahorkatiny.

 Vertigo pygmaea (Draparnoud, 1801) - vrkoč malinký

Pravotočivý druh. Žije na otevřených sušších stanovištích, v bylinných formacích.

 Vertigo substriata (Jeffreys, 1830) - vrkoč rýhovaný

Pravotočivý druh, ulita rýhovaná, válcovitá, typicky v olšinách.

 Vertigo antivertigo (Draparnoud, 1801) - vrkoč mnohozubý

Pravotočivý druh, ulita tmavě hnědá. Všeobecně rozšířený na okraji mokřadů, v detritu.

 Vertigo moulinsiana (Dupuy, 1849)- vrkoč bažinný

Zavalitá pravotočivá ulita, ve vápnitých bažinách, v ČR ojedinělé výskyty (na Kokořínsku).

 Vertigo geyeri Lindholm, 1925

Menší ulita, severský prvek, u nás zcela ojediněle ve vápenatých slatinách Polabí.

 Vertigo alpestris Alder, 1838- vrkoč horský

Pravotočivý druh s poměrně štíhlou ulitou. Boreoalpinní druh, častý relikt v sutích. Roztroušeně.

 

Čeleď Orculidae - sudovkovití

Válcovitá ulita, větší než u předchozí čeledi (3-10 mm). Ústí je ohrnuté, ozubené. V Alpách a Karpatech. V Evropě více druhů, rozšířených především v jižní a jv. části. U nás 3 druhy.

 Orcula dolium  (Draparnoud, 1801) - sudovka žebernatá

Ulita až 9 mm vysoká, jemně žebrovaná. Karpaty, velký druh. Slovensko, roztroušeně v karpatské části Moravy.

 Sphyradium doliolum (Bruguiére, 1792)- sudovka skalní

Menší druh do 6 mm, jemně žebrovaný, s protaženým ústím. Kalcifilní, v teplé pahorkatinách, např. v Českém Krasu, Blovicku, někdy na zříceninách.

 Pagodulina pagodula (Des Moulins,, 1830) - včelínka ozdobná

Nizce válcovitá ulita, se stlačeným a vzhůru vytaženým ústím. Povrch ulity jemně žebrovaný. Karparský druh, vzácně v Beskydech v ČR.

 

Čeleď Pupillidae - zrnovkovití

Oválná až válcovitá ulita, 2,5-5 mm, často zesílené ústí, někdy se zoubky a bělavou linkou. Povrch jemně, někdy mázdřitě žebernatý. Význačný rod glaciálů. Vyžadují málo zvětralé půdy. Časté na náhradních stanovištích. Ovoviviparní. U nás 4 druhy.

 Pupilla muscorum (Linnaeus, 1758) - zrnovka mechová

Velmi variabilní, závity slabě klenuté. Hnědá ulita, s mělkými švy. Suché stráně, terrikolní na vápnitém podkladu, často na zříceninách.

 Pupilla sterri (Voigth, 1838)- zrnovka žebernatá

Závity silně klenuté, povrch s mázdřitými, nepravidelnými žebírky. Vzácnější, hojně v Českém krasu a na zřícenínách.

 

Čeleď Chondrinidae - ovsenkovití

Válcovité až kuželovité ulity, ústí s četnými lištovitými zuby. Epilitičtí, kalcifilní. Asi 60 druhů. U nás 3 druhy.

 Chondrina - ovsenka

Na vápencích, skaliska, ulita rudohnědá s fialovým nádechem, často pokryta prachem ve slizu.

 Chondrina avenacea (Bruguiére, 1792) - ovsenka skalní

Kuželovitě-vejčitá ulita, nepravidelně rýhovaný povrch. V Českém krasu. Žije epiliticky na vápencových skálách, sutích, často na náhradních stanovištích.

 Chondrina clienta(Westerlund, 1883) - ovsenka žebernatá

Kuželovitější, povrch jemně žebírkovaný. V Čechách chybí, Morava, Alpy, Karpaty.

 Granaria frumentum (Draparnaud, 1801)– žitovka obilná

Silnostěnná válcovitě vejčitá ulita, s mírně ohrnutým ústím a lištovitými zuby. Významný prvek suchých stepních strání.

 

Čeleď Valloniidae - údolníčkovití

Velmi tvarově rozmanitá čeleď, drobné rozměry. Obvykle silně vyvinutá žebírka na povrchu ulity. U nás 5 druhů.

 Podčeleď Valloniinae

Bílé ulity, ploše vinuté, s nápadně rozšířeným ústím. Na otevřených travnatých stanovištích.

 Vallonia costata (O.F.Müller, 1774) - údolníček žebernatý

Plochá ulita s ohrnutým ústím a silnými žebírky. V suché bezlesé krajině, v nivách, na loukách

loukách a zahradách.

 Vallonia pulchella (O.F.Müller, 1774) - údolníček drobný

Ulita téměř hladká, s náznakem žebírek, s lesklým povrchem. Preferuje vlhčí stanoviště než předchozí druh. .

 

Podčeleď Acanthinulinae

Nízce kuželovité, hnědé ulity, pokryté žebírky.

 Acanthinula aculeata (O.F.Müller, 1774) - ostnatka trnitá

Lesní druh, s trnovitými žebírky, častý v hrabance a mechu na málo narušených lesních stanovištích.

 

Čeleď Bulimidae (Enidae) - hladovkovití

Válcovité ulity střední velikosti, se ztloustlým ústím, někdy se zuby. U lesních druhů hnědá ulita, u druhů z otevřených stanovišť bílá nebo světle rohová ulita (odráží sluneční světlo). U nás 4 druhy.

 Zebrina detrita (O.F.Müller, 1774) - lačník stepní

Pruhovaná ulita, výškou až 25 mm, světlá, s hnědými příčnými pruhy. Mediterránní prvek, u nás jen ojediněle na xerotermních slunných stanovištích (Srbsko v Českém krasu, Slánsko). Podobné endemické druhy na Balkánu. Přenašeč motolic.

 Chondrula tridens (O.F.Müller, 1774) - trojzubka stepní

Válcovitě vejčitá hnědá ulita. V ústí silný pysk se třemi zuby. Charakteristický stepní druh, žijící mělce pod povrchem půdy, pod kameny. Mediteránní prvek, roztroušeně na teplých stepních stanovištích v ČR (napr. Slánsko).

 Ena montana (Draparnaud, 1801)- hladovka horská

Hnědá ulita bez zubů v ústí, 16 mm výška ulity. Povrch se zřetelnými podélnými liniemi. Lesní druh na vlhčích místech, na kmenech nebo upatí skalek. Střední Evropa, na severu Evropy chybí.

 Merdigera obscura (O.F.Müller, 1774) - hladovka chlumní

Menší než předchozí druh, povrch hladký, bez podélných linií. Obývá sušší stanoviště, v teplých hájích, v opadance a na skalkách.

 Jaminia quadridens (O.F.Müller, 1774)

Levotočivá, hnědorůžová ulita, bílé ústí. Kamenná suchá stanoviště, kalcifilní. Hojný druh v jižní a jz. Evropě až do Německa.

 

Čeleď Succineidae - jantarkovití

Plži s velké tělo a skvrnitým pláštěm, který prosvítá ulitou. Ulita je tenká, průsvitná, žlutě zbarvené, s velkým břichatým tělesným závitem. Žijí v trvale vlhkých místech na bylinné vegetaci. Jsou častými mezihostiteli motolic. Pro determinaci je vhodná anatomie pohlavních orgánů. U nás hojné 3 druhy.

 Succinea (Succinea) putris (Linnaeus, 1758)  - jantarka obecná

Ulita vysoká až 22 mm, s vejčitým ústím, barva ulity je variabilní. Zdržuje se u vod, často na listech (i kopřiv), hlavně v nižších polohách. Vytváří mnoho forem v celé Evropě a z. a s. Asii.

 Succinea (Succinella) oblonga Draparnaud, 1801– jantarka podlouhlá

Ulita vejčitá, se špičatě kuželovitým kotoučem, barva špinavě žlutá až šedá. Na vlhkých lukách i dále od vody.

 Oxyloma elegans (Risso, 1826) - jantarka úhledná

Silně průsvitná, ústí štíhle vejčité. Obývá nížiny na březích vod, často je velmi hojná. Celá Evropa.

 

Čeleď Punctidae - boděnkovití

Ulita je velmi malá, nízce vinutá, s výraznými žebírky. Píštěl je mělká. Ústí bez zubů. U nás jediný druh.

 Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801)- boděnka malinká

Ulita velmi malá, s průměrem do 1,5 mm. Žije ve vlhké hrabance v lesích, sutích, loukách aj.

 

Čeleď Discidae - vrásenkovití

Vývojově stará čeleď. Ulita je malá, ploše vinutá, s výraznými žebírky. Píštěl je mělká. Ústí bez zubů. Plži obývají vlhká stinná stanoviště. U nás tři druhy.

 Discus ruderatus (Férussac, 1821) - vrásenka pomezní

Ulita jednobarevná, tenkostěnná a křehká. Obývá vyšší polohy, zejména horské lesy nad 800 m, často pod kůrou smrkových pařezů.

 Discus rotundatus (O.F.Müller, 1774)  - vrásenka okrouhlá

Ulita pruhovaná, se střídavými světlými a rudohnědými příčnými pásky, s pomalu se rozšiřujícími závity, hustě žebernatá. Významný lesní druh, zejména na padlém dřevu, druhotně synantropní na vlhkých místech..

 Discus perspectivus (Megerle von Mühlfeld, 1816) - vrásenka orlojovitá

Podobný předchozímu druhu, s ostrým kýlem po obvodu. V Čechách vzácný druh, známý zejména v Povltaví, Českém Středohoří a jinde v teplejších oblastech. Na dřevu a v opadance v suťových lesích.

 

Čeleď Arionidae - plzákovití

Nazí plži s hrbokovitou pokožkou. Štít je zaokrouhlený, dýchací otvor leží na pravé straně v přední polovině těla. Jednobarevní, s tmavými postranními pruhy, sliz velmi vazký. Pro přesné určení nutná pitva. Herbivorní. U nás 8 druhů.

 Arion ater - plzák lesní

Velký druh, barevná variabilita, 15 cm, hnědý nebo černý, chodidlo šedé. Velmi hojný ve vlhkých jehličnatých lesích. Obývá vlhké lesy na sever od Alp.

 Arion lusitanicus

Menší druh, nikdy není jednobarevně černý. Na vlhkých stanovištích, chybí na kyselých půdách.

 Arion subfuscus - plzák hnědý

Menší druh, 5-7 cm. Variabilní zbarvení (citronová až šedohnědý), podhorský druh.

 

Čeleď Vitrinidae - skleněnkovití

Ulita malá a tenká, s rychle rostoucími závity. Ústí je extrémně velké, často s tenkou nemineralizovanou bazální blankou uzavírající část ústí. Plášť vytváří před ulitou laloky, které někdy překrývají až vrchol ulity. Tělo šedé až černé. Vajíčka kladou hluboko do země, kde se z nich vylíhnou jedinci až příští rok. Druhy se dají rozlišit až anatomicky. U nás 5 druhů.

 Vitrina pellucida - skleněnka průsvitná

Ulita téměř kulovitá, bazální blanka tvoří jen úzký lem. Tělo může býr zataženo do ulity. Ulita bezbarvá až světle nazelenalá. Obývá mírně vlhká stanoviště, lesy, louky, nivy i stepní stráně. Celá Evropa.

 Eucobresia diaphana - slimáčnice průhledná

Závity se rychle rozšiřují, ústí velmi šikmé, bazální blanka široká. Ulita často nazelenalá.

Vlhká místa, chladná údolí, při potocích aj.

 Semilimax semilimax - slimáčník táhlý

Velmi malá ulita, silně se rozšiřující. V pahorkatinách a horách, vlhké lesy.

 Semilimax kotulae – slimáčník horský

Ulita velmi plochá. Montánní druh, často přehlížený. U nás pohraniční hory, vlhké sutě, tlející kmeny.

 

Čeleď Zonitidae - zemounovití

Ulity drobné až velké, většinou ploché, okrouhlé, tenkostěnné a silně lesklé. Po uhynutí ulita rychle bělá a stává se neprůhlednou. Velmi rozšířená čeleď po celé severní polokouli. Některé druhy terrikolní. Částečná nebo úplná masožravost. Oviparní. Častý kanibalismus na vajíčkách. Několik podčeledí. U nás celkem 20 druhů. Pro určování někdy nutná pitva.

 Podčeleď Vitreinae

Drobné, často bezbarvé druhy. V Evropě asi 60 druhů.

 Vitrea - skelnička

Většinou malé rozměry, do 4 mm, ulita tenká, bezbarvá, průhledná, s několika závity jen mírně se rozšiřujícími. Ústí je nerozšířené. Žijí na vlhkých místech v hrabance.

 Vitrea diaphana– skelnička průzračná

Ulita s uzavřeným píštělem. Velmi hojná, vlhčí, lesní sutě. Pahorkatiny a hory, roztroušeně.

 Vitrea subrimata– skelnička zjizvená

Ulita s úzkým píštělem. Hojná, vlhčí, lesní sutě. Pahorkatiny a hory, roztroušeně.

 Vitrea crystallina – skelnička průhledná

Ulita s otevřeným píštělem. Obývá vlhké nivní porosty (olšiny, nížinné luhy).

 Vitrea contracta– skelnička stažená

Malý druh, s ulitou 2-2,5 mm. Obývá sušší stanoviště, i xerotermní skály.

 

Podčeleď Zonitinae

Větší druhy, často rohově zbarvené. Mikroskulptura jemně síťovitá (Aegopinella), někdy mřížovaný povrch (Aegopis). Typicky lesní druhy nebo v bylinném podrostu. Horská i výslunná nížinná stanoviště. V Evropě asi 60 druhů.

 Aegopis verticillus - zemoun skalní

Balkánský prvek, velký druh. U nás ojediněle v teplých oblastech j. Moravy, velmi častý jižně od Alp (např. Slovinsko)..

 Aegopinella - sitovka

Ústí se nápadně rozšiřuje dolů a do strany, hnědá barva. Povrch ulity často jemně síťovaný. Komplikovaná taxonomie, pro determinaci je nutná pitva.

 Aegopinella pura - sítovka čistá

Malá ulita, pravidelně jemně mřížkovaná. V opadu v mírně vlhkých lesích. Obývá sušší stanoviště v lesích.

 Aegopinella  nitens - sitovka

Větší ulita, vlhké lesy, 7-10 mm

 Aegopinella minor – sitovka blyštivá

Větší ulita do 10 mm. Sušší lesy a křoviny.

 Nesovitrea hammonis - blyštivka rýhovaná

Malá ulita (4 mm), s přírůstkovými liniemi, barva narudle i světleji rohová. Obývá vlhká stanoviště (olšiny, mokré louky apod.). Hojná.

 Nesovitrea petronella - blyštivka skleněná

Ulita větší než předchozí druh, sklovitě bezbarvá. Horský druh vlhkých a chladných stanovišť. V Čechách jen roztroušené výskyty.

 

Podčeleď Oxychilinae

Silně lesklé, ploché ulity, plži mají modravou barva těla. V Evropě asi 75 druhů.

 Oxychilus cellarius - skelnatka drnová

Průměr pod 11 mm, na dřevech na zemi. Dosti rozšířený v ČR.

 Oxychilus alliarius - skelnatka česneková

Západní Evropa, nalezen v Brdech (zápach po česneku)

 Oxychilus depressus - skelnatka stlačená

Velmi plochá ulita. Vlhké svahové lesní sutě. Pahorkatiny, hory.

 Oxychilus draparnaudi - skelnatka západní

Velké rozměry (do 16 mm). Olivově hnědá ulita.Tělo živočicha kobaltově modré. Masožravý plž. Typický synatropní druh ve střední Evropě. Západní a jižní Evropa, u nás zahrady, zdi a skleníky.

 

Čeleď Daudebardiidae - sklovatkovití

Ulita malá, nesená na hřbetní straně („polonazí plži“). Horské druhy. Loví larvy, žížaly, malé plže. U nás vzácný výskyt. U nás dva druhy.

 Daudebardia brevipes - sklovatka krátkonohá

V ČR velmi vzácná, jižní okolí Prahy.

 Daudebardia rufa - sklovatka rudá

Ve velmi vlhkých suťových lesích v pahorkatinách. V Povltaví, jinak jen ojediněle.

 

Čeleď Gastrodontinae – zemounkovití

Nízce kuželovitá ulita malé až střední velikosti, hnědá, nepravidelně a jemně rýhovaná.

 Zonitoides nitidus - zemounek lesklý

Ulita do 7 mm, tmavě hnědá barva. Velmi vlhká místa bažinného charakteru, mokré louky, často na vlhkém dřevu.

 

Čeleď Milacidae - plžicovití

Připomínají slimáky, mají rudimentární ulitu v podobě destičky na hřbetní straně. Většina druhů ve Středomoří, u nás uváděny dva druhy v teplých pahorkatinách.

 Milax rusticus – plžice vroubená

Obývá teplá kamenitá místa, na vápnitém podkladě.

 

Čeleď Limacidae - slimákovití

Mají rudiment ulity zcela zakrytý pláštěm. Dosahují 30 cm. Asi 100 druhů, s centrem rozšíření v jižní a jv. Evropě. Dýchací otvor je v zadní polovině štítu. Chodidlo je rozděleno do tří podélných polí (barevně odlišených). Na hřbetě kýl. U nás 8 druhů.

 Limax maximus - slimák největší

Kýl nápadný. Obývá listnaté lesy, častý synatrop ve sklepích a kanálech.

 Limax cinereoniger - slimák popelavý

Menší, silně variabilní, se světlým středním a dvěma šedými postranními pruhy na chodidle. Na povrchu těla hrubší hrbolky. Převážně v lesích, pod kůrou a kameny.

 Lehmania marginata – podkornatka žíhaná

Štíhlé tělo se šedavým nádechem. V přirozených biotopech v nížinách a pahorkatinách.

 Bielzia coelulans - modranka karpatská

Těla zavalité, modré až modrozelené barvy. Obývá vlhké horské lesy v Karpatech a Beskydech.

 Malacolimax tenellus – slimák žlutý

Malé tělo, průsvitné. Při podráždění vylučuje řídký žlutý sliz. Obývá jako jeden z mála plžů i smrkové monokultury.

 

Čeleď Agricolimacidae

Malí slimáci s krátkým kýlem. U nás 7 druhů.

 Deroceras laeve – slimáček hladký

Rod zahrnuje drobné slimáky, v blízkosti vod.

 

Čeleď Boettgerillidae

Malí slimáci s krátkým kýlem. U nás jediný druh Boettgerilla pallens.

 

Čeleď Euconulidae - kuželíkovití

Ulita nízce kuželovitá, tenkostěnná, bez píštěle. Oviparní. Obývají vlhká místa. U nás dva druhy.

 Euconulus fulvus - kuželík drobný

Ulita na spodní straně silně lesklá. Tělo šedé. Lesní druh na vlhkých místech, .

 Euconulus alderi

Ulita méně lesklá, podélně jemně rýhovaná, tmavě hnědočervená ulita. Tělo celé černé.

 

Čeleď Ferussaciidae 

Malá, tenká a štíhlá ulita, silně lesklá. Žijí pod zemí, jsou slepí. Ulity bývají často vyplavené z půdy po deštích (krtince). Teplomilná čeleď, u nás jen jeden druh.

 Ceciliodes acicula – bezočka šídlovitá

Velmi malá štíhlá ulita, tenkostěnná, bezbarvá. Terrikolní druh, na vápnitém podkladě. Krasy v ČR, ujediněle nalezena i v Plzni.

 

Čeleď Subulinidae 

Kuželovitá, větší ulita. Typicky tropická čeleď. Vrcholové partie ulity jsou odvrhovány v dospělosti. U nás chybí.

 Rumina decollata

Velký druh ve Středomoří, bílá barva. Synantropní druh, často masový výskyt, silně škodí na kulturách.

 

Čeleď Clausilidae - závornatkovití

Ulity jsou typicky levotočivé, štíhlé, vřetenovité, s lamellami na povrchu. Většinou hnědá barva, xerotermní druhy jsou i bělavé. Ústí malé, hruškovité, se složitým komplexem malých zubů a lišt. Uvnitř tělesného závitu je přítomna závorka – clausilium. Čeleď má centrum rozšíření na Balkáně. Z Evropy je popsáno asi 150 druhů. Mnoho druhů je endemických, s omezeným areálem (Srbsko, Řecko, ostrovy v Egejském moři). U některých druhů dochází k rozvinutí tělesného závitu v dospělosti.

Některé druhy napodobují suché listy (svinuté), pruty pupenů (hnědé zbarvené, struktury), jiné druhy žijící na skaliscích mají bílé ulity (odráží sluneční záření - Albinaria z Kréty a Egejské oblasti) (60 druhů, až 200 ras). Typické lesní druhy, na padlém dřevu nebo skaliscích. Oviparní.

Spásají řasy nebo lišejníky. Častá ke koroze ulit při vrcholu.

 

Podčeleď Alopiinae

Cochlodina laminata - vřetenovka hladká

Lesklá ulita bezžebírek. Hojný druh v listnatých lesích.

 Cochlodina orthostoma - vřetenovka rovnoústá

Menší, ústí dolů rozšířené. Vzácnější, v centrem rozšíření v Karpatech, v ČR nehojná.

 

Podčeleď Clausilinae

 Ruthenica filograna - žebernatěnka drobná

Malý druh, vlhké suťové lesy, v opadance. V ČR velmi roztroušeně. Křivoklátsko, Kokořínsko, Blovicko na Plzeňsku..

 Macrogastra plicatula - řasnatka lesní

Kyjovité ulity, bez zubů v ústí. Větší rozměry až do 16 mm. Lesy, na kmenech, pařezech. Dosti rozšířená, kromě nížin.

 Macrogastra ventricosa (Draparnaud, 1801)- řasnatka břichatá

Velký druh, lesní jasanové a olšinové porosty. Roztroušeně.

 Macrogastra badia - řasnatka tmavá

Velmi vzácná, horské lesy (Šumava, Roklan).

 Clausilia parvula - závornatka malá

Ulity menší, s výraznými lamellami. Na vápencových skalách.

 Clausilia bidentata - závornatka černavá

Kmeny stromů, hojněji jen v sz. části Čech (okolí Mariánských Lázní).

 Vestia turgida - vřetenatka nadmutá

Krátká a široká ulita. Karpatská, V ČR ojediněle (Stožec a Boubín).

 Bulgarica nitidosa - vřetenatka lesklá

Endemický druh středních Čech (Český kras, Křivoklátsko). Sutě na skalních stepích.

 Bulgarica cana – vřetenatka šedavá

Vzácná, vlhké suťové lesy (Křivoklátsko, Doupovské hory aj.)

 

Podčeleď Baleinae

 

 Balea perversa - hrotice obrácená

Malý, kuželovitý druh, v západní Evropě, na východě vzácný. Obývá vlhčí skály, roztroušený výskyt, často na zříceninách.

 Laciniaria plicata (Draparnaud, 1801)- vřetenatka mnohozubá

Lesní druh, na zastíněných skalách. Roztroušeně.

 Balea (Alinda) biplicata (Montagu, 1803)- vřetenatka obecná

Nejhojnější vřetenatka u nás, synantropní, v hrabance, na starém dřevu a vlhkých místech. Původně lesní druh, který chybí v západní Evropě.

 

Čeleď Bradybaenidae - keřovkovití

Východoasijská čeleď, v Evropě s jediným druhem. Ulita jako u Helicidae, odlišuje se pouze anatomicky.

 Fruticicola fruticum – keřovka plavá

Ulita tenkostěnná, s nápadným pístělem, barva světle rohová až rudohnědá. Někdy je přítomna hnědá podélná páska, ulita je průsvitná Obývá vlhká a vlahá stanoviště, zejména pobřežní houštiny v nížinách.

 

Čeleď Hygromiidae

Ulity jsou střední velikosti, ploše až středně kuželovité, často tenkostěnné, většinou hnědé barvy. Významná je velká variabilita ve zbarvení. Povrch často nese chlouky nebo výrazné přírůstkovými liniemi. Typicky lesní druhy, méně časté na otevřených stanovištích. Početná čeleď ve střední Evropě s 36 druhy. Pro určení často nutné studium anatamie pohlavních orgánů. Problémy s taxonomií u některých rodů.

 Podčeleď Helicodontinae

Ulity jsou střední velikosti, zploštělá, obvykle chlupatá. Plži jsou význační pro lesní biotopy ve středozemní oblasti, u nás jediný druh. 

Helicodonta obvoluta (O.F.Müller, 1774) - trojlaločka pyskatá

V ohrnutém bílém ústí jsou nízké pahrbkovité vyvýšeniny. Obývá vlhké lesy a háje, často suťového rázu.

 Podčeleď Monachinae

Ulity jsou střední velikosti, stlačeně kuželovité, u ústí s výrazným lemem. Ulity často průsvitné, s bělavým pruhem u ústí. Výskyt typicky na otevřených stanovištích v nižších polohách, často ruderálního charakteru.

 Monacha cartusiana (O.F.Müller, 1774) - tmavoretka bělavá

Nízká ulita, se světlým pruhem a hnědočerveným ústím. Středomoří i pobřeží Černého moře. Zavlékán do střední Evropy (benzinové pumpy, náspy, parkoviště - i Plzeň).

 Podčeleď Hygromiinae

Ulity obvykle hnědé, rudohnědé barvy nebo bílá s tmavými pásky. Obývají často vlhká místa (stinné lesy, sutě, říční nivy) či stanoviště stepního rázu. U nás 17 druhů.

 Helicopsis striata - suchomilka rýhovaná

Ulita s jemnými žebírky, hnědými pruhy i příčnými liniemi. Obývá jen stepní oblasti na nezpevněném podkladě (spraších). Pedofilní. Výskyt uváděn mezi Prahou a Českým Středohořím.

 Xerolenta obvia - suchomilka obecná

Ulita ploše vinutá, bílá s podélnými tmavohnědými pruhy. Obývá suché stepní stráně, náspy, příkopy. Dříve expanzivní druh, zřejmě v souvislosti s pastevectvím. V interglaciálech nikdy přítomný. Velmi hojně v Českém Krasu. Dnes uváděn jako druh ustupující.

 Perforatella bidentata - dvojzubka lužní

Ulita nízce kuželovitá, světle rudohnědá. Význačný lesní druh.

 Petasina edentula - srstnatka bezzubá

Vzácný druh. Alpské rozšíření, u nás jen na Šumavě u Železné Rudy.

 Monachoides incarnata (O.F.Müller, 1774) - vlahovka narudlá

Ulita nízce kuželovitá, s narudlým ústím. Povrch marný, mikroskopicky s drobnými protáhlými hrbolky v řadách. Velmi hojný druh vlhkých pobřežních houštin podél toků.

 Urticicola umbrosa - vlahovka stinná

Ulita stlačeně okrouhlá, tenkostěnná, křehká a průsvitná. Povrch nepravidelně zrnitý. Skvrnitý plášť zřetelně prosvítá. Ústí rozšířené, píštěl velmi široká. Obývá vlhká údolí, úpatí skal. Často na bylinné vegetaci.

 Trichia hispida - srstnatka chlupatá

Ulita nízce kuželovitá, s hustými, dopředu vyhnutými chloupky. Ústí nezúžené. Obývá různá stanoviště, původně lesní druh. Dnes často synantropně i ve městech.

 Euomphalia strigella - keřnatka vrásčitá

Ulita s mírně vyhrnutým ústím, pokrytá nepravidelnými žebírky. Barva ulity světle narudle rohová, s bledou páskou na obvodu. Obývá sušší stanoviště stepního charakteru, stepní háje.

 

Čeleď Helicinae - hlemýžďovití

Ulity jsou střední až velké velikosti, světlé, často s hnědými pruhy. Ochlupení se vyskytuje zřídka. Ústí různě utvářeno, většinou je bezzubé. Centrum rozšíření čeledi leží ve Středomoří, na severu je jen málo druhů. Vysoká intraspecifická variabilita. Osídlují nejrůznější stanoviště, od vlhkých až po xerotermní.

 Podčeleď Ariantinae

 Arianta arbustorum - plamatka lesní

Kulovitá ulita, s mírně ohrnutým bělavým ústím. Barva variabilní, většinou žluté skvrny na hnědém podkladu. Tělo tmavě šedé až černé. Význačný lesní druh vyšších poloh.

 Chilostoma cingulatum - skalnice horská

Alpský druh (i další druhy tohoto rodu), plochý kotouč, u nás zcela ojediněle na skalách.

 Faustina faustinum - skalnice lepá

Plochá tenkostěnná ulita hnědožlutá a podélnými tmavými pásky. Karpaty.

 Helicigona lapicida - skalnice kýlnatá

Hnědě žíhaná plochá a velká ulita s výrazným kýlem. Obývá skály, zříceniny, i na kyselém podkladu.

 Isognomostoma isognomostomos - zuboústka trojzubá

Ploše kulovitá ulita je pokrytá chloupky, barva je hnědá. Ústí je zúženo na štěrbinu mezi bělavými návalky. Význačný lesní druh, často na sutích (na Plzeňsku na Radyně, v údolí Mže).

 Causa holosericea - zuboústka sametová.

Ploše vinutá ulita, hnědá, pokrytá velmi krátkými chloupky. Ústí je trojúhelníkovité, se dvěma zuby. Význačný lesní druh na sutích pahorkatin, často i na kyselých horninách.

 Podčeleď Helicinae

 Helix pomatia - hlemýžď zahradní

Ulita velká, silnostěnná, někdy s podélnými pruhy. Typický druh světlých hájů a křovin v nižších teplých polohách, často i na náhradních stanovištích (rumiště apod.). 

 Cepaea nemoralis - páskovka hajní

Ulita nižší, základní barva žlutá až hnědooranžová, variabilní pásky hnědorudé barvy. Ústí vždy rudohnědé, s nízkým návalkem. Atlantský druh v z. Evropa, v ČR severní Čechy, často zavlékán a dnes místy synatropní.

 Cepaea vindobonensis - páskovka žíhaná

Kulovitá ulita, základní barva bílá, vždy pruhovaná s pěti pásky hnědé barvy. Ústí směřuje do strany dolů, je slabě narudlé. Význačný pontický prvek, na stepních stráních, lesostepí a křovinách. Velmi hojně v Českém krasu.

 Cepaea hortensis - páskovka keřová

Ulita kulovitá. Základní barva je žlutá, s velmi proměnlivým páskováním, které může i chybět nebo dochází ke splývání pásků. Ústí šikmé vždy bílé. Obývá chladnější a vlhčí místa než předchozí druhy. Synantropní, často v zahradách, na starých zdech apod.

 

 

Jste na konci, Gratuluji!

..však mi to formátování z https://www.kbi.zcu.cz/studium/invert/skri/mol_cr.htm (zdroj) dalo zabrat.. skoro hodinu ;) tak snad to někdo ocení.